Perlička z logopedie

Když bylo synovi 5 let, stále špatně vyslovoval r a ř. Doktorka nás poslala na logopedii. Byli jsme objednáni na určitou dobu. Jenže asi půl hodiny po termínu jsme ještě stále seděli v čekárně. Kluk se už začínal otravovat, obrázky okoukaný. Chodba byla dost dlouhá, na ní barevné dlažky. Tak jsem ho poslala spočítat, kolik jich je v řadě do konce chodby. Co čert nechtěl, zrovna nás zavolali do ordinace, když byl kluk na druhém konci chodby. Tak říkám: "moment, hned přijde, počítá dlažky." Logopedička na mě vyjela, že co ho nechám courat po chodbě. A proč si s ním raději nevykládám. Kdybych se mu prý věnovala, tak jsme na logopedii vůbec nemuseli skončit.
Nezastírám, že to bylo naposledy, kdy jsem s touto "odbornicí" mluvila. Šupem jsme vyhledali jinou.
Jen na závěr. Syn mluvil v roce a půl ve větách, od té doby tu pusu nezavřel a skutečně si nemyslím, že bychom s ním málo mluvili. No, někdy možná trošku míň, protože u něj je problém, aby se jeden dostal ke slovu :oD