Re: Srážka s blbcem...

No, jednak neexistuje NIC takového, jako přiměřená obrana. Zákon nepožaduje, aby obrana byla přiměřená (přestože to furt někde slyšíme v televizi a v rádiu). Obrana pouze nesmí být ZCELA ZJEVNĚ NEPŘIMĚŘENÁ způsobu útoku, a to není totéž. Tím způsobem útoku se přitom myslí nejen chování útočníka, ale i zájem který ohrožuje (tedy když bráníš dítě, je jasné, že použiješ tvrdší prostředek, než když bráníš bedýnku s jabkama).

Za druhé, to, že byl někdo vyprovokován, je sice polehčující okolnost, ale trestní odpovědnost to z něj nesnímá, natož aby ji pak nesl ten provokatér.

Za třetí, i kdybys útočníka skutečně vyprovokovala (řečmi, výhrůžkami, pošťuchováním) a on tě pak napadl, i tehdy jsi oprávněna použít nutnou obranu.

Za čtvrté, ustanovení o nutné obraně neukládá, aby se člověk pokusil se útoku vyhnout útěkem, ústupem nebo telefonátem na linku důvěry. Prostě pokud někdo útočí, smíš se bránit, i kdybys měla možnost bezbolestného útěku (není sporu o tom, že je to stejně nejspíš nejrozumnější zdrhnout, pokud to jde).

Za páté, a to už jsem tu uvedla, i útok osoby psychicky nemocné, ba nepříčetné, i útok dítěte je útok, tudíž proti němu může být použita obrana v potřebné intenzitě.

Za šesté, naštěstí nemáme porotní soudy a "dobrý právník" toho u trestního soudu nezmůže tolik jako v amerických detektivkách. Tady rozhoduje soudce, který sleduje, zda jsou naplněny všechny znaky trestného činu a splněny všechny požadavky trestního řádu, ne porota, kterou může správně prohnilý advokát :-) lehce zmanipulovat (navíc nevím, jestli má každá šáhnutá cyklistka na to zaplatit si JUDr. Sokola).

A už jsem se vykecala, konec šmytec, trestnímu právu zdar a berme to v klidu, s blbci se přece všichni potkáváme minimálně jednou do týdne.