Dodržujme tradice

Ahoj Věruško
opět - jako jindy - pěkný článek. Dýchl na mně člověčinou a já ti děkuji za jakési polidštění svátku Hallloween. To, co vídám ve filmech a pod. mě totiž moc neuchvacuje.... Masky, ze kterých kape krev, umrlci a oběšenci, visící z balkónů a (někdy až agresivní) koledování o sladkosti... Ne, tento svátek nemusím. Ale tak jak jste to pojali vy - ty dárečky pro děti přátel - to se mi líbí. Možná o takovémto Halloweenu budu uvažovat....

Ani já sice nejsem pro "importování" všech svátků k nám - máme dost svých pěkných zvyků - ale některé jsme přesto s naší rodinou adoptovali. Hledání poschovávaných velikonočních vajíček (místo jelit na nohách děvčat ?), malinký dáreček na sv. Valentina (večeře o které vím, že mého drahého potěší - proč mu nedat vícekrát za rok vědět, že mi na něm záleží?) a pod. se nám líbily a tak jsme je "zapojily" do našich rodinných tradic. Naopak Santa Clause (jakož ani jeho propagovaného předchůdce Dědu Mráze) nemusíme. Takže dárečky u nás stále nosí Ježíšek.

A že mně přesto zaujalo "duchaření"? No ono kdyby naše pra-pra-pra-pra-prababičky nechtěly zkusit něco "úplně nového, od Němců importovaného", tak tu dnes nemáme ani ten "náš tradiční" a krásný vánoční stromek . Poprvé se totiž u nás vánoční stromeček rozsvítil v pražské vile ředitele Stavovského divadla Jana K. Liebicha až roku 1812... A "náš tradiční" adventní věnec ? Teprve v roce 1839 jej poprvé pověsil kněz v ústavu pro opuštěné děti v Hamburku.... A než tento zvyk dorazil k nám, tak to asi taky ještě nějaký pátek trvalo... Takže proč se hned odříkat něčeho pěkného jen proto, že to není "naše tradiční"?

Proč třeba Věrčino duchaření nenaroubovat na skutečně staré - a převážně již zapomenuté - české zvyky? Slavíval se 11.11. svátek sv. Martina s obdarováváním potřebných (svatý Martin = rytíř, který se rozdělil s jedním nahým chudákem o svůj kabát, jenž rozpůlil svým mečem), 30.11. sv. Ondřeje (býval dnem věštěn), 4.12. Barborka, 5,12, Mikuláš (ty snad trochu zůstaly, ale když vidím houfy puberťáků, jak pronásledují nebohého Mikuláše pyrotechnickými hračkami, které po něm a jeho suitě metají, tak se divím, že se ještě někdo odhodlá nadílku nosit....) a konečně sv. Lucie. Přiznám se, že ta je mým favoritem. Asi obejdeme pár "spřátelených domácností" s nadílkou cukroví či skromných dárků a podepíšeme se jako Lucky..... Bývaly to tajemné bílé postavy, které před změnou juliánského kalendáře na gregoriánský chodily až 23. prosince, kdy už mohly jednak trochu upít noci, jednak plnit své poslání, totiž trestat nepořádek v domácnosti. V den svaté Lucie musely být totiž domy už jako ze škatulky, jinak se prý dotyčná neznala. Dnes chodí Lucky trochu brzo - většina domácností má předvánoční úklid teprve před sebou. Ale děti malý závdavek na vánoce určitě ocení i tak...
Jsem totiž přesvědčená, že "vánoce" nejsou v dnešní době o "najezení se" nebo "dostání nových věcí" (jídla a věcí máme po celý rok my i naše děti určitě dostatek), ale o tom "být spolu a umět si hrát".

Simča