Touha po učení i ve školním věku

Vážený pane profesore,
vaše knihy pro mne byly vždy inspirací. Jste pro mne autoritou. Dovolím se vás tedy zeptat:

Ve svém článku popisujete "intelektuální radost" čili "chtivost učení" nebo, jak já to nazývám "Touha po vzdělání". Tuto touhu znám dobře znám od svých dětí. Zůstala jim i v jejich 11 a 9 letech, ale samozřejmě náležitě posunutá dopředu - takže je baví učit se cizí jazyky nebo luštit zapeklité příklady, ale i přijít na kloub české gramatice.

Z vyprávění svých přítelkyň i jejich dětí (které chodí do klasické školy) jsem nabyla názoru, že tato touha děti velice často po prvním půl roce ve škole opouští. Jejich jiskra jakoby přestane zářit, jsou unuděné, začnou si okusovat nechty a "učení mučení".
Zajímalo by mne, jestli jste si
toho také všiml. A pokud ano, proč k tomu vyhasnutí touhy po vzdělání asi dochází, resp. co navrhujete změnit.

(Moje děti mají domácí vzdělávání, díky kterému se postupuje vždy tím jejich tempem. Já to kladu do souvislosti, je to relevantní?)

Katka