dvě skvrny

Myslím, že bych usuzovala opačně, než autor. Předpokládala bych spíše, že dítě reaguje úsměvem na dvě skvrny právě proto, že připomínají oči a lidský obličej. Vím, že dítě nikdy lidský obličej nevidělo, nicméně si troufnu odhadnout, že má jistou zakódovanou představu vidění sebe sama, potažmo člověka jako takového nebo alespoň bytosti s očima a ústy. Myslím si, že na to poznání dítě reaguje úsměvem, že se mu něco vyčlenilo z nediferencovaného celku, něco, co sice nikdy nevidělo, ale je mu to nějakým způsobem přesto podvědomě známé a blízké.