hezké, ale...

Pohádka je napsaná krásným jazykem, poutavě, napínavě, člověk si přímo vybavuje situaci, zvuky, atmosféru, takže si myslím, že malé dítě bude vyprávění poslouchat se zatajeným dechem...Připomíná mi to knihu o kocouru Modroočkovi, která byla v dětství moje oblíbená.Opravdu moc hezky napsané...Téma o lidské nelásce k černému kocourkovi také není nijak odtržené od reality, neb opravdu mnoho lidí, zejména starších, je pověrčivých a skutečně mají z černých koček hrůzu a chovají se k nim, tak jak je popsáno. Nicméně ta závěrečná pointa, spočívající v tom, že poté, co kocourek spadne do stoky a odbarví se, začnou se k němu lidé chovat jinak - lépe, se mi nelíbí. Jednak to vyvolává pocit, že proti hlouposti a pověrčivosti lidí nemá smysl bojovat a je lepší se "přizpůsobit" a nevyčnívat z davu, jednak, jak už tady bylo napsáno, ta stoka pak budí dojem vlastně něčeho pozitivního, když díky ní se kocourkův život zlepšil a navíc to může vyvolat v dětech dojem, že vlastně taková stoka plná chemikálií není nic škodlivého, když z toho kocourek vyvázl jen s odbarvenými chlupy. Některé podnikavější děti by pak nabyly dojmu, že kočka vydrží vše a třeba by se pokoušely i leccos se zakázaných lahviček v domácnosti na případné číče testovat.Přitom právě na nejrůznější chemikálie jsou kočičky velmi, velmi citlivé a mnohdy stačí kontakt s nepatrným množstvím a dopadne to špatně.
Spíš by se mi tam líbila nějaká zápletka, která by měla roruzlení v tom, že si lidé uvědomili, že nezáleží na tom, jak kdo (i kocour)vypadá, ale jaký je a sami změnili svůj postoj k černému kocourkovi.Pokud by tam nutně ještě něla být i ta stoka:-), tak bych navrhovala třeba situaci, kdy do ní spadne ten velký Hafan,(nebo lépe je blízko spadnutí - třeba na nějaké lávce, která se prolomila a Hafan je tam uvězněn nad stokou - to jen aby to nebudilo dojem, že ani pejskovi taková stoka nic moc neudělá) který pronásledoval kocourka; kocourek to náhodou uvidí a protože má dobré srdce a je chytrý,tak se rozhodne pomoci i svému úhlavnímu nepříteli. Zaběhne do vesnice a přiměje lidi (což se mu podaří snadno - jen ho uvidí, tak za ním vystartují ve snaze ho zlikvidovat)aby se vydali ke stoce, čímž vlastně zachrání Hafanovi život. Lidé si uvědomí dobrý charakter kocourka a začnou ho mít rádi bez ohledu na jeho zbarvení.

To jen, jak bych to asi převyprávěla já... Jinak černé kočičky jsou moc krásné, elegantní a spolu s mouratými u mě vyhrávají na celé čáře z celého toho množství nejrůznějších zbarvení a barevných kombinací, které lze mezi kočkami nalézt. Takže i proto bych ani v pohádce černého kočičáka neodbarvovala:-)))