Dosud mne to mrzí

Já při prvním těhotenství přenášela a porod mi vyvolávali.Trvalo ale 5dní,než se to rozběhlo, zato bolesti byly po 3minutách a většinou jsem musela ležet na monitoru, byla mi zima a strašně zle.Trvalo to celý den, pak celou noc a bohužel vše se ukončilo v 12.30h pro zhoršující se stav miminka akutním císařským řezem v plné narkoze. Já se celé těhotenství těšila až uvidím své prvorozené miminko a než jsem se vzbudila,tak díky manželovi a kameře dceru viděli všichni známí a příbuzní dříve než já...strašně mne to mrzí. Já se probrala až v 18h večer a sestra ještě na mne ať furt nespím, že jsem jak Šípková Růženka,ale já byla děsně utahaná.Po 30minutách mi dcerku přinesli prvně na kojení a já ji mohla na tu chvilku krátce vidět.Moc mne mrzí,že po tak náročném porodu, jsem přišla o ten nejkrásnější moment, vidět co nejdříve své miminko. Strašně mně to mrzí.Cítím se o to doživotně ochuzena. Při druhém miminku už se naštěstí zadařilo, tak jak jsem si to představovala, ale od dalšího císaře mne "zachránily"kleště :-(((.