Potíž je v tom,

že tihle mladí, o kterých je řeč, přesně vědí, co by NIKDY NEMOHLI dělat, ale bohužel nemají vůbec představu o tom, co by dělat CHTĚLI. Nemají k práci jiný vztah než že je to nepříjemný opruz, za který když už, tak musí aspoň brát HODNĚ peněz.
Když moje sestra končila základku, snažila jsem se jí směrovat do něčeho, co by ji bavilo. Jenže jí nebavilo nic. Šla na ekonomku, protože tak šla její nejlepší kamarádka, ale nebyla na to typ, škola jí nebavila, nešla, nakonec skončila v partě feťáků a zlodějíčků, 2x opakovala 3. ročník, do čtvrtého ani nenastoupila.
Časy Františků Křižíků, kteří spali u krejčího pod stolem, jen aby mohli studovat, jsou už pryč. Většina mladých prostě nemá žádný konkrétní cíl kromě peněz a TO JE (podle mého názoru) TA CHYBA.
Špičkový programátor může ohrnovat nos nad místem "šedivce", protože něco umí, něčemu obětoval čas a energii. Člověk, který kromě maturity nemá a neumí nic, by si vyskakovat neměl.
Jenže vysvětlujte to někomu, komu je osmnáct a žije v domnění, že skutečný svět je svět reklamy, Cosmopolitanu, Esquiru atd. :o(