Jsem pro šátky
Adama nosím v šátku od jeho pěti týdnů. Je to oboustranně příjemné, pohodlné a praktické : klukovi je dobře a já mám volné ruce a jistotu, že není sám a nespokojený. Jen je mi líto, že jsem neměla stejnou možnost i se starší Eliškou, která byla dost neklidná, plačtivá a měla zažívací problémy, což by šátek určitě pomohl zlepšit.
Adámek je vlastně skoro pořád se mnou, nosím ho na rukou, v šátku,ležím s ním vařím, uklízím.Nemám pocit, že bych ho nějak rozmazlovala, jen dělám všechno proto, aby mu bylo fajn. A to, že je takovýhle mrňousek závislý na mámě je přece úplně normální - máme k tomu jako živočišný druh přece dispozice. Lichý je i názor, že by snad nošení dětí mohlo nějak poškodit či zbrzdit jejich vývoj. Adam leze od šesti měsíců, staví se u všeho a zase si kleká, je šikovný, ničeho se nebojí, vydrží i s babičkami a tetou. Jo a v zimě, teda obzvlášť takové, jako je ta letošní, je pro nás šátek jedinou možností, jak se dostat s Eliškou do školky a nakoupit, protože kočárkem se vlastně nedá pro to množství sněhu vůbec vyjet.Navíc mám výbornou kontrolu nad jeho teplíčkem.Zdravím všechny mámy nosičky a prcky nošence.
Odpovědět