závidím:)

Porod doma jsem riskovat nechtěla už proto, že nebydlíme sami a ve svém, ale o ambulantní porod jsem stála. Bohužel mi nejdřív taky řekli, že já ať si jdu, ale malý tam zůstane... když jsem řekla, že jdu i s ním, poslali za námi pediatra. to už byl se mnou i manžel a společně jsme mu vysvětlili, že rizika známe a dítě samozřejmě necháme naočkovat proti TBC. on opáčil, že to budeme muset počkat, až budou malému 2 roky(!), protože jak nás propustí, už pro naše dítě neudělají nic a paní, která má na zodpovědnost děti, u nichž se z objektivních důvodů (rozuměj přeplněná nemocnice - dřívější propuštění) nestihlo očkování, nepodporuje tento nezodpovědný přístup a děti nezodpovědných rodičů očkuje až na konci očkovacího období ve dvou letech. ach jo. porodníci byli skvělí, omlouvali se, že se nám nestíhali věnovat, což nám vůbec nevadilo:) snažili se vyhovět našim přáním a celkově to byl příjemný kompromis pro obě strany, ale následující 4dny s miminkem v nemocnici byly hrozná otrava:( uvidíme, jak to dopadne u příštího dítěte, myšlenky ambulantního porodu jsem se stále nevzdala. přeju pevné nervy všem, kteří mají podobné vyhlídky:)