Kojení - pár postřehů

Jen pár postřehů po vlastní zkušenosti z porodnice. (Rodila jsem v Podolí, 24.9.2001)
Nenechte se odradit pomalým nástupem laktace, bolavými bradavkami, stresujícím vážením dítěte před a po kojení v porodnici, kdy váha ukáže malou změnu, únavou z nevyspání, počátečním neúspěchem, pomalým přibýváním dítěte v prvních dnech a tím pádem pocitu, že pro své dítě nemáte dost mléka. Nepodceňujte hormony, které ovlivňují vaše jednání.
Tomášek se narodil po dlouhém vyvolaném 13 hodinovém porodu, unaveni jsme byli oba, ačkoli mi ho na porodním sále přiložili k prsu a přisál se hned napoprvé a důkladně :-), laktace se mi dostavila až pátý den po porodu. Do té doby Tomáš zhubnul ze 4120 gr na 3650, pátý den lékařka nařídila dokrm, protože ubyl hodně na váze a nepřibíral. Podle váhy 5. den vypil "jen" 50ml ode mne.... (dokrmu snědl až 60-80 ml.) Doporučení lékaře bylo dokrmovat, když dítě nepřibírá podle tabulek. Díky tomu se mi ale také laktace rozbíhala pomaleji, než kdybychom nedokrmovali. Teprve 9. den po porodu jsem plně kojila. Sice hodně často a v krátkých intervalech, ale Tomášek nekřičel hlady. (Doktorka mě totiž nechtěla pustit z porodnice, dokud nebudeme plně kojit). Během jednoho dne a noci kojení v krátkých intervalech se to zdařilo a doma už to pak probíhalo v pohodě.
Proto, nenechte se odradit, kojení je fakt skvělé a nic nenahradí vazbu, která vznikne tím, že se při kojení dívám do tváře spokojenému miminku a vím, že pro něj vždycky mám to nejlepší jídlo.
Všem maminkám a miminkům hodně lásky
Marcela