„Živost“

Po přečtení článku mi začal vrtat hlavou červík, jestli toto není cesta k odhalení „můry“, která mě a manželku provádí už pátým rokem.
Naše Evička byla od narození dost plačtivá a v noci se často budila. To jsme bydleli ještě u rodičů a ti na noční křik dítěte reagovali tak, že si jej na spaní vzali k sobě („Neumíte se postarat o vlastní děcko!“). Manželka to dost těžce nesla, že svou dceru nezvládá a babička si vždycky poradí.
Dva roky bydlíme ve svém domku a přestěhováním problémy s nočním spaním zmizely. Nastal však problém úplně jiný: Evička se často bojí návštěv, zvířat, panenek, ... Už ani k babičce nechce chodit, když má někdo přijet, je zle. Vždy musíme každou návštěvu dlouho dopředu naplánovat a nachystat na ni Evičku. Někdy se nám to ale moc nepodaří a tak návštěvu raději rychle ukončíme. Vždy vyžaduje naši blízkou přítomnost, případně naši asistenci.
V blízké rodině má Evička pověst uřvaného, nevychovaného a rozmazleného dítěte. My ji ale známe z jiného pohledu a nedáme na ni dopustit.

Není ona z Vašeho článku?