Re: Zkuste nás více chápat Lenka-14

Mám celkem jasně v paměti, kdy jsem měla velmi podobný pocit jako ty. Bylo to pravda o něco později, mohlo mi být tak 17. Vydrželo mi to poměrně dlouho, válčila jsem se svými milujícími rodiči až do doby než jsem se vdala. Chápala jsem, že mě mají rádi, ale měla jsem pocit, že mi vůbec nevěří. Dnes jsem sama mamčou a i když je mé malé teprve 6, je mi jasné, že budu v mnohém podobná svým rodičům. Jenom doufám, že spolu s dcerkou najdeme nějakou společnou řeč a pravidla. Je role rodičů se o děti bát (rodiče, kteří se o své děti nebojí, nemají své děti rádi) a výrazem dospělosti a vyzrálosti dcery či syna je, že tuto obavu chápou a že jsou ochotni "zhovívavě" tento strach respektovat. Rodiče se o tebe báli, když jsi dělala první krůčky - co když si chudinka natluče a bojí se i dnes, ne že spadneš a rozbiješ si kokos. Tentokrát si můžeš nabít mnohem hůř a přesto, že máš pocit, že máš všechno pevně v rukou, věř, že všichni dospělí a bohužel nejvíc 14-leté slečny se dostávají do víc než nepříjemných situací s kterými je těžko si poradit.

A s tím sexem? Nevidím nic závratného na tom mít sex v 11. Myslím, že věci mají mít svůj čas a cit a doba pozvolného objevování je to nejkrásnější období na které vzpomínám z této oblasti. I já měla kamarádky, které měli sex ve 13 a kamarádky které měli sex poprve ve 20. Ale sex není to nejdůležitější na světě. Je důležitý, je krásný, je nádherný pokud je super a ještě s někým kdo tě miluje a hýčká, je to bolest, když tě někdo opustí, je to trápení když potom slyšíš jak to vykládá kamarádům, je to čas který máš jen jednou a na který budeš celý život vzpomínat - v dobrým či zlým, ale to záleží na tobě, ale i na tvých rodičích a taky trochu na náhodě. Ať propluješ co nejlehčeji a najdete vzájemné porozumění s rodiči.