Adoptivní teta

Ahoj,

já jsem jen adoptivní teta (sestra s manželem také dali přednost NRP před biol. rodičovstvím), ale musím napsat, že je to báječné být adoptivním příbuzným, zvláště když můžete zblízka sledovat jak dítě "rozkvétá", odeznívají příznaky psychické deprivace atd.
Taky se nám dostává podpory jak je malé šikovné, hezké a člověk to rád slyší (jako každá máma, jako každá teta...) a někdy slyšíme i "není důvod, aby neměl samé jedničky".. apod. Samozřejmě není, ale není to důležité. Chci říct, že všichni chceme pro malé to nejlepší uplatnění v životě, ale důležitější je pro nás jeho šťastné dětství... a to si užívá zatím celá široká rodina.
Tak držím palce, ať nám to všem i všem ostatním v podobných životních situacích co nejlépe vyjde a hodně sluníčka.