12.6.2006 22:21:02 Lenka
Re: Slzy v očích
Také mě článek a příspěvky málem rozplakaly. I můj chlapeček měl šanci se narodit dřív. Doktoři mu ji naštěstí nedali a všechno dopadlo dobře. No, se mnou to tak špatný vlastně ani nebylo. Asi v 33. týdnu mi gynekoložka zjistila, že mám zkrácený čípek. Dala mi magnesiové tablety a pustila mě domů s tím, že mám ležet. Podotýkám, že mě celé těhotenství tvrdlo břicho. Celkem často, chvílema to bylo dost nepříjemné, ale jinak se nic zvláštního nedělo. Po týdnu na kontrole doktorka naznala, že nejlepší by bylo, kdybych si šla lehnout do nemocnice. Pro jistotu. Na gynekologii ale bohužel neměli místo, tak mě uložili na oddělení šestinedělí. První dva dny mi píchali magnesiové injekce a zbytek týdne jsem se dopovala práškama. Břicho ale bohužel tvrdlo dál. A tak jsem tam ležela a poslouchala dětský pláč a nemohla se dočkat, až maličký vykoukne na svět a já se zbavím toho obrovského břicha. Ani by mi v tu chvíli nevadilo, kdyby se narodil o pár týdnů dřív. Na konci 35. týdne mě propustili domů s tím, že malý je plně vyvinutý a můžu tedy rodit. A tak jsem doma čekala a nic se nedělo. Gynekoložka mi při další kontrole sdělila, že asi budu přenášet a pro změnu mi předepsala kapky na prokrvení organismu, aby všechno opět spustilo. Tomu už jsem se musela opravdu smát. Malý se narodil přesně v termínu. Byl krásně "dopečený", zdravý a hlas měl jako zvon. V tu chvíli jsem byla opravdu ráda, že se nenarodil dřív a že si počkal na tu správnou chvíli.
Přeji všem maminkám hodně štěstí a hlavně zdraví, nejen pro jejich broučky :))
Odpovědět