Očistec zvaný cestování MHD a bezbariérové přístupy

Když jsem si přečetla tento článek, hovoří mi přímo z duše. Nedávno jsem navštívila obchůdek v Praze 8 Bohnicích zvaný Baby Market, který prodává pouze dětské zboží. Ihned při vstupu mne zarazil nápis "Parkoviště kočárků". Leč mé dítko v kočárku pokud stojí neposedí ani chvilku a to, že jsem se mu vypravila koupit něco hezkého ho dost nezajímalo a tak spustilo pláč. Nezaparkovala jsem tedy "dle předpisů" kočárek na Parkovišti a jela jsem dovnitř obchodu, kde je celkem dost místa. Ihned jsem byla oslovena prodavačkou, že tam nesmím a musím si zaparkovat. Zeptala jsem se jí, co mám dělat s plačícím dítětem? Vzít ho do náruče a vybírat zboží? S taškou na rameni, či ponechanou na kočárku, abych mohla být " o něco lehčí", pokud se snad někomu zalíbí má nadutá taška? Myslím, že jsem použila ostřejší tón hlasu a prodavačka když zjistila, že si tam asi opravdu něco koupím zjihla a nechala mne být. Ovšem s připomínkou - uvidí to další maminky a budou chtít také dovnitř. Ptám se tedy: Je tento obchod skutečně "Baby Market"? Ovšem, není zde zákaz vstupu s kočárkem. S tím jsem se setkala jen jednou, když mne prodavačka řekla, že mám nechat kočárek s dítětem venku u dveří, prý na něj uvidím. Samozřejmě jsem jí odpověděla, že děkuji, že ztratila zákazníka, ale to nikdy neudělám. Zřejmě jí to bylo jedno, asi byla jen zaměstnanec.
Dobrá, říkám si, hovoříme o soukromých firmách, které si obchodují podle svého a navíc se jedná o malé obchůdky. řekla jsem si: vypravím se tedy do centra. Než jsem poprvé vyjela s velkým kočárkem s velkými koly a korbičkou pro novorozence do centra, netušila jsem, jak je všechno "bezbariérové". Z Prahy 8 jsem se již dostala s pomocí autobusem na nádraží Holešovice, které má označení jako bezbariérová stanice Metra. K mému překvapení na té straně, kudy přijedete autobusem jezdili eskalátory pouze směrem nahoru a bezbariérový výtah je na druhé straně nádraží, kam je to dobrých 15 minut pěšky. Zeptala jsem se paní v budce u eskalátorů co mám dělat. Usmála se, že prý seženeme "silného " muže. Ale ouha - onen silný muž můj kočár málem vyklopil a já si řekla - to už nikdy!! Příště půjdu raději pěšky na druhou stranu a pojedu výtahem. Při svém příštím výletů jsem došla tedy až k výtahu, který byl uzamčený, eskalátory jezdily pouze nahoru a tak jsem se opět zeptala paní v budce nahoře, jestli by mi mohla otevřít výtah, abych se dostala dolů. Odpověď mne šokovala: to bych Vám neradila, ten výtah se někdy zasekává a tak byste tam klidně mohla zůstat. Zůstala jsem stát s otevřenou pusou, když se mne ujal jeden mladý muž a s bravurností a zkušenou rukou mi pomohl snést kočárek opět po schodech.

Píši zde o jediné stanici. Je jich ale mnoho. A to nehovořím o tramvajích, kam se bez pomoci nedostanete. Našlapané autobusy, kde Vám lidé neudělají místo, protože jedete s kočárkem. Můžete být rádi, že Vám někdo pomůže. Nedávno jsem požádala jednoho pána ve středním věku, zda by mi pomohl s kočárkem do autobusu. Odpověď zněla: Ale já tímto autobusem nejedu! Hm .. asi nikdy necestoval s kočárkem. Nevadí, jedna žena si vyhrnula rukávy, pomohla mi dovnitř a zase vystoupila. Já jsem přece toho pána neprosila, aby jel se mnou!! Asi se zalekl, že toho po něm budu chtít více... A nebo měl strach že nestihne vystoupit?