Kdy začít s výukou cizích jazyků?

Tvrdí se, že malé děti se snadno učí, že je dobré začít s výukou co nejdříve. Já si tím ale nejsem jistá. Jiná věc např. je, když má dítě jednoho rodiče cizince, nebo v cizí zemi pobývá. Ale ještě jsem nepotkala dítě mladšího školního věku, které by umělo víc než jen barvy, zvířata, pojmenovat pár věcí a nějaký ten pozdrav, přestože "chodí" na angličtinu třeba již od MŠ.
Dcera má na ZŠ angličtinu již od 1. třídy. Začínala systémem barvy, zvířata ..., občas se naučili nějakou písničku. Ve 2. třídě začali také s psaním, což nebylo vůbec jednoduché (jak pravila paní učitelka, asi až na vánoce uvěřili tomu, že to s tím psaním myslím opravdu vážně), nyní ve 3. třídě začali s mluvnicí. A tady nám začínají trochu problémy, vždyť ještě ani z ČJ neznají mluvnické pojmy, jako je osoba, číslo, čas, pád ..., a když chci dceři něco vysvětlit, vždycky to ztroskotá na tom,že se chci odvolávat na češtinu, ale to nejde. Ta mluvnice mi přijde teď v té třetí třídě opravdu nápor. Proberou dva, tři jevy a všechno se jim to motá dohromady, věty se spíš biflují, než aby jim opravdu rozuměli. Učebnice používají zahraniční, jsou sice vělmi pěkně dělané, ale není v nich ani slovo česky, což mi pro takhle malé děti taky něpřijde nejlepší, hlavně pokud se týká té mluvnice.
Někdy přijde dcera ze školy a je problém z ní vypáčit, co že to v tom úkolu mají vlastně dělat. A už vůbec si nedovedu představit, jak zvládají výuku malého školáka v rodině, kde cizím jazykem nikdo nevládne. S tím se jaksi nepočítá.
Dcera se učí dobře, je šikovná, ale nedovedu si představit, jak by to vypadalo, kdybych s ní nad každým úkolem neseděla, kdybych s ní nepročítala články, neopravovala jí výslovnost a donekonečna s ní neopakovala věci, co probrali ve škole.
Občas mě z toho jde hlava kolem. A co Vám?