Re: reakce na reakci

Libíku, po přečtení tvého příspěvku mne zamrazilo ze zloby, která z něj čiší a najela jsem znovu na ten, na který jsi reagovala. Nikdy mne nenapadlo se zamýšlet nad vztahem váha-výchova ale mám také v okolí maminky o kterých si nic dobrého nemyslím. A neúčasnit se akcí s lidmi, kteří mi "nevoní" jde v úplném soukromí, jinak ne. Akce typu dětský den, hrátky se školkou ale i třeba pozvání na narozeniny synova kamaráda jsou akce, kde se minimálně s jednou takovou pro mne "osobou" taky setkávám. Každé dítě má s jiným mužem (má tři-a to není pomluva, ráda se chlubí tím, jak tatínci"klopí") a tváří se, že dítě je od dvou let samostatná osobnost - posledně prostředního dvouletého poponášeli sousedé, když ona vzala jen golfák pro ročního a usoudila, že dvouleté dítě ujde patnáct km - to se tito sousedé neměli účasnit pochodu organizováného pro cca 1000 lidí, nebo je nechat vzadu? Děti nechodí špinavé, určitě ne hladové, ten nejstarší jde se synem v září do první třídy. Ji vztahu k dětem už podle mne nikdo nenaučí, já si o ní myslím své - a občas to i mezi kamarádkami ventiluji (a nejen já) ale pokud se s ní rozhádáme, tak pro její děti se změní jen to, že nebudou pouštěny s našimi dětmi ať na společné akce nebo i do rodin, kde třeba aspoň vycítí, že může existovat i jiný vztah, než ten jejich nakrmit a neotravuj, mě běží televize. Ten nejstarší podvědomě i z donucení převzal roli chůvy a jinak se prajevuje tak, jak psala tebou zatracená přispěvovatelka - je jak pes z útulku vděčný za každý úsměv, pochvalu či pohlazení. Je to situace extrémní ale bohužel ne až tak vzácná a já jsem přesvědčená, že těm dětem (a o ty nám jde ne?) pomůžem víc, když se s nimi budeme vídat, než když je díky rodičům separujeme do izolace.
Pěkný den Blanka