Ano, moc hezké.

Ale máte štěstí, že to na vašeho potomka funguje. Mně to připomnělo mé vlastní dětství...
Mně taky naši tahali do hor. A lezlo se na kopce, ó hrůůůzo! A pak se bylo nahoře a zase se šlo dolů, a co z toho? Já měla tenkrát jediný zájem, zůstat celý den u hotelu a hrát si v lese se psem, co patřil správci. A sebevědomí? Z čeho? Na každý ten kopec jsem vylezla bez potíží, kromě tedy těch chvil, kdy se mi dařilo sehrát opravdu kvalitní hysterický záchvat vzteku spojený s dušením, že nahoru ne a nechci...

Ale dnes chodím do hor ráda, takže se nakonec vše v dobré obrátilo.