Proč jste tak dlouho čekali....
Evi, ještě coby bezdětná jsem chodila do jednoho kojeňáku vypomáhat. Lépe řečeno - pohrát si s těmi drobečky. Musím bohužel konstatovat, že tyto ústavy jsou dětí (zdravých a krásných) plné. Nejhorší na tom je to, že opravdu není jednoduché dát dítě k adopci. Nejvíc tomu brání sami rodiče, kteří sice dítko doma nechtějí, ale proč se ho vzdát úplně? Třeba jednou zákon povolí prodej dětí. Je to zrůdnost, ale bohužel pravda.
A tak k adopci nejvíce jdou děti s nějakou "chybičkou", která je pro vlastní rodinu nepřekonatelnou "vadou na kráse" a stínem na "obrázku dokonalé rodiny". Nesoudím je, ale nerozumím tomu.
Možná pro některou úřednici byl váš požadavek na zdravé dítě právě indicií pro "nenabídnutí" mongolského chlapečka. Nevím, ale mohlo to být třeba i takto.
Asi ale ne, naše českost spíš odpovídá tvé tezi, že co si člověk neudělá, to nemá. Přeji ti hodně štěstíčka a hodně radosti - což jste už za ty tři roky určitě zvládli.
Odpovědět