ekolog kontra realita

Když jsem čekala první dítě před 10 lety, byla papírová plena jeden kus za 9 - 7 Kč, takže takový luxus jsem si dovolit nemohla, jen jsem je závistivě obcházela v obchodě a doma prala pleny na svojí Majdalenku každý druhý den. Provdala jsem se podruhé a vzala si "Lesního muže" můj současný manžel je milovník přírody a ekolog, když jsem otěhotněla a dělali jsme rozpočet pro miminko, bylo slovo papírová plena něco jako neslušná nadávka. Prostě na toto téma odmítl diskutovat, pak jsme zjistili, že čekám dvojčata, což rozhodně nebyl pro mého muže důvod začít byť jen uvažovat o možnosti používat občas papírovou plenu. Já už takový optimista nebyla. V sedmém měsíci těhotenství jsem dostala jako dárek k narozeninám obrovskou krabici, byla jsem šíleně zvědavá co tam bude, bylo tam 200 kusů hadrových plen (když jsem viděla tu hromadu tak jsem zkolabovala). Ostatní dárky jsem už ani nevnímala, měla jsem před očima jen tu hroznou hromadu plen. Kluci se narodili v únoru a já zahájila plenkování, stačila chvíle v začůrané hadrové pleně a hoši měli hned opruzené zadečky,namáčela jsem denně asi 20 plen, prala jsem denně (pleny nebo oblečení na kluky, naše oblečení, manžel je aktivní sporotvec s tréniky 3x týdně), věšela, žehlila (žádná babíčka bohužel už nežije), celé mé šetinedělí bylo vlastně jen o praní,žehlení a kojení. Zapomněla jsem se zmínit o tom, že v domě chybí sušárna, máme místo ní úžasné solárium, byt je bez balkonu. Takže věšáky na prádlo stály, kde se dalo i nedalo. Projít po bytě se dalo pouze pokud jste při tom prováděl něco mezi hadím tance a plížením. Aby toho nebylo málo, byl manžel služebně odvolán mimo republiku a já zůstala na vše sama, tedy měla jsem velkou pomocnici, starší dceru ale taky psa, 2 kočky. Po týdnu mi povolily nervy a já jsem zakoupila balík papírových plen. Můj život se změnil, prala jsem 2x týdně. Po bytě se dalo konečně projít a já se mohla věnovat klukům. Hodlala jsem si svoje papírové pleny uhájit i po návratu manžela domu, bylo ale zle, měla jsem pocit, že jsem právě způsobila ekologickou katastrofu a zánik života na zemi.
Nevím jestli to bylo tou hroznou hádkou nebo velmi ostrou čínou, kterou jsem dělala na oslavu manželova návratu, ale asi vše dohromady, dostala jsem žlučníkový záchvat, odvezla mne záchranka a musela na operaci, manžel zůstal doma sám. Po 10dnech zkroušeně přiznal, že to bez papírových plen nezvládá. Nechápal, jak jsem to mohla ty 3 měsíce s hardovými plenami vydržet.

Chápu že se musíme začít chovat ekologicky, ráda budu dál třídit odpad, jezdit spíš na kole a vlakem než autem, používat recyklovaný papír, ale papírové pleny si vzít nedám, dávají mi totiž svobodu a volný čas který mohu věnovat klukům, starší dceři a taky trochu sobě, abych vypadala jako šťastná matka dvojčat a ne úštvaná hropmádka nervů.