JIný kraj, jiný mrav?

Jani,
tvůj článek mi připomenul nostalgicky dobu, kdy jsem zoufale koukala na zastavěné křemíkové údolí a přemýšlela, jestli je tady někde aspoň čtvereček trávy, na kterých bych si mohla sednout a aspoň jediný kousek pozemečku, po kterém bych se mohla projít bez výhružných cedulek a plotů.

Nevím samozřejmě, jak to funguje v Kanadě, ale tady velmi dobře - spousta míst (a to především těch lukrativních) je vyjmuta jako státní parky nebo rezervace - hřeben Peninsuly (odděluje Pacific od San Franciscké zátoky) jich má hned několik a více méně navazujících na sebe, veřejná je většina nádherných pláží (pokud mají parkoviště a záchodek, tak se tam někdy platí dolar nebo dva), a vlastně kdejaký přírodní útvar počínaje potůčkem za naším barákem, je veřejně přístupný.
Pak existují samozřejmě místa soukromá, která mi ze začátku pila krev - do té doby, než jsem zjistila, že obvykle stačí popojet míli či dvě a jsem zase v rezervaci, nebo parku. Náš kamarád má na takovém místě dům, na který celý život šetřil a do smrti bude splácet - a vcelku chápu jeho rozhořčení, když mu tam piknikující davy osrávají stromky. Nevidím jediný důvod, proč bych neměla respektovat soukromí ostatních obyvatel - zvlášť když se můžu proběhnout jinde.

Další kapitolou jsou národní parky, které mají hustší vstupné (ale dá se koupit velmi výhodně permanentka) a kde jsou různá omezení, co se pohybu a táboření týče. I to vcelku chápu - kdyby se v Yellowstonu rozhodly všechny ty davy tábořit, byl by celý park za chvíli vybydlený stejně či hůř, jako břehy Vltavy v létě. A zase - není třeba se kvůli tomu litovat - kolem národních parků jsou rozsáhlá území, kterým se tady říká národní les. V národním lese je obvykle zákázáno rozdělávání ohňů (tady na západě od dubna do října neprší, takže lesy vyschnou na troud) - a to je tak asi všechno - bežkování, horská kola, motokáry, koně, sněžné skútry, turistika, táboření... všechno povoleno. MOžná bude zakázán lov zvěře (ale kupodivu ne střelba) a pravděpodobně stavba obydlí - ale jinak - míle a míle naprosté divočiny otevřené komukoliv, kdo si troufne. Velmi často používáme tato území právě pro táboření a nikdy nebyl žádný problém (když pominu toho jelena, co nám okusoval trávu pod tropikem a děsně u toho mlaskal).

S mapama to máme vyřešený tak, že jsme členy u AAA (máme u nich pojištěná auta) - a ti dávají mapy zdarma - kdekoliv po celých USA se u nich můžu zastavit a nafasovat co potřebuju. Až budete kupovat auto, zjistěte si, co vám s kterým pojištěním náleží - třeba tyhle mapy jsou k nezaplacení.

JInak my jezdíváme s GPS, ale to už je trochu finančně náročnější.

Takže držím palce a přeju vám, aby v Kanadě bylo taky takové eldorádo, jako tady...