dovolená s miminem

No, tedy obdivuju a zároveň žasnu. Já jsem už ve svých cca 19-20 letech (manželovi bylo o 6 víc) došla k závěru, že do stanu už nikdy - nenašli jsme zdraví na hnoji, abychom dokázali přečkat (byť jen pár dní) v takových podmínkách. Postupem času jsem došla k poznání, že ani do chatky už nikdy - tedy nikam, kde bych neměla vlastní sociální zařízení. Stejně tak jsem cca v 25 letech absopvovala poslední autobusovou cestu do zahraničí a od té doby jsme se jednoznačně shodli na tom, že buď letadlem (byť by to mělo být třeba jen do Itálie) nebo nikam. Cestu busem bychom už nepřežili ani na Slovensko. Teď je mi 35, čekám první mimi a příští rok bychom s ním rádi absolvovali dovolenou - ovšem jedině letecky k moři do apartmánu či hotelu a nebo, pokud si netroufneme s malým mimísem do zahraničí, tak někde po Česku, ale každopádně do penziónu nebo hotelu s vlastním sociálním zařízením. Stan nebo chatku tedy už nikdy, ani až bude dítě větší. Jemu by se to možná líbilo a považoval by to za dobrodružství, ale my bychom to nejspíš nerozdýchali :-(