Re: Jak to ze kazdy stat ma jine vyzkumy?
Market, já jsem psycicky docela v poho a taky jsem trpěla strachem, že své dítě zalehnu. Ale spaní s malým bych se prostě nevzdala. POkud by jsi chtěla s příštím miminkem spát, já to dělala tak, že jsem spala o hodně níž než mimi. Prostě jsem měla obličej proti jeho bříšku. Můžeš být k smrti unavená, ale hlavou nikoho nezalehneš:-), a navíc se můžeš otočit na záda, na druhý bok, cokoliv. Manželovi dítě v posteli vůbec nevadí, naopak, strávili jsme spoustu krásných chvil, když jsme se společně dívali, jak naše dítě usíná mezi námi. Jinak manžel spí jako dřevo,takže syna jsem si před usnutím dávala na svou stranu. Já jsem mívala taky tvrdý spánek, ale po porodu jsem první týden nespala vůbec a bohužel jsem si pak vypěstovala takovou citlivost na dech dítěte, že když má malý rýmu nebo chraptí, je to pro mě katastrofa, protože to nespím ani minutu. Takže s tvrzením, že matka funguje jako monitor souhlasím . Já netvrdím , že spaní s dítětem je idylka a že se skvěle vyspím, naopak. Ale je to prostě mé dítě, které jsem si strašně přála, takže jsem ochotna snášet nepohodlí. Věřím, že jsou děti, které s rodiči spát nechtějí, ale ten můj chtěl, takže proč ne. A kolíbka za pěťo,postýlka za čtyři , monitor dechu...všechno šlo do kelu:-). Nevím, proč se některé matky vymlouvají na strach ze zalehnutí, na spaní na jednom boku, sex s manželem, málo prostoru....všechno se dá zařídit když chcete. Když nechcete, stačí prostě říct, nechci spát se svým dítětem. No a? Já zase chci, ale nehledám si pro to ospravedlnění. Je to věc, o které si rozhoduji sama, stejně jako ty a nikdo nemá právo kritizovat mě nebo tebe.
PS: Milado, to je strašné. A já jsem si myslela, že mám doma atopika.Proti tomu, co popisuješ je to idylka. Obdivuji tě, že jsi to vydržela. No to je vlastně blbost, co jiného si měla dělat, že? Ale obdivuji tě.
Odpovědět