Neberte známé

Žabko,
taky sleduju tvůj stavebně-stěhovatelský příběh od začátku a dovedu se trochu vžít do tvé situace, protože taky stavíme a prodáváme ruinu po babičce...
Jedinou radu z vlastní zkušenosti ti můžu dát: neberte si známé a kamarády, jedině pořádnou firmu a na smlouvu! My jsme tohle varování hodili za hlavu, vzali si firmu rodinného známého a byla to hrůza a děs - bez smlouvy, shrábli prachy, dělali tři hodiny denně, máma jim vyvařovala a stejně courali furt pro svačiny a na oběd, nepsali stavební deník, na co máma (v důchodu, takže doma, naštěstí) nedohlídla, to by neudělali, jen na pitomé základové desce nabrali takové zpoždění, že bylo jasné, že nezastřeší do zimy. Takže jsme je vyhodili a známý přestal být kamarádem. Teď se k nám sjíždějí dodavatelé z okolí, že jim naše slavná firma dluží, tu za písek, tu za bagr, naposledy za štěrk...
Každopádně přeju opravdu hodně štěstí a napiš článek, jak jste dopadli. Pa.