Re: No ale

Jenže to je právě to, co spousta mužů nedokáže pochopit a to, že změnou hladiny hormonů, se mění i nálady a postoje. Já jsem po prvním potratu (kdy jsme měli pohlavní styk a nesměli ho mít), přehodnotila spoustu věcí. Do té doby jsem se snažila příteli taky vyjít vstříc a zajistit tak, aby neměl pocit, že je odstaven na druhou kolej. Dopadlo to tak, jak jsem už napsala. Jednoho dne při styku jsem ucítila silnou bolest v podřišku a pak jsem se pár dní na to dozvěděla, že plod je mrtvý. Myslím, že po takové informaci by asi většina žen další těhotenství brala jinak a nejspíš by byla na svého partnera naštvaná stejně jako já. Chyba to byla obou, ale kdyby nenaléhal, neměla bych pocit, že ho můžu ztratit a nevrhla bych se zoufale do něčeho, co jsem dělat neměla. Jak si dneska říkám, měla jsem ho asi radši praštit klackem přes rozkrok, ale to bysme dnes spolu určitě nebyli. Naštěstí od jiných (viz jiný příspěvek) jsme mohli při dalším těhotenství aspoň to mazlení a já se opravdu snažila. A i když mě občas zkoušel přemluvit, aby mohl dovnitř, tak jsem nepovolila a dobře jsem udělala. Byla jsem tentokrát ochotná riskovat jeho ztrátu, ALE pokud vás partner opravdu miluje a miminko opravdu chce, pak vás opustit nemůže, protože vás přece miluje. Já na to vsadila a vyšlo to. Taky jsem byla šitá a měla jsem strach. Můj strach posílilo i to, když jsem asi ve třetím měsíci dvakrát za sebou (v průběhu jednoho týdne)krvácela. Dneska jsou malýmu skoro dva roky a jsem mooooc ráda, že jsem tu hloupost neudělala znovu, protože bych ho dneska nejspíš neměla. Takže budoucí maminky, jste hlavně budoucí maminky a je-li váš partner sexu chtivý a vy nemáte chuť, snažte se ho přesvědčit, že dítě je důležitější než sex a pokud mu nebude stačit aspoň orální sex, pak nestojí za ty nervy.