Nácvik dítěte na kočičí záchod

Moje "drahá" švagrová nemá ráda kočky. Protože u nás naše kočičí dáma může všude (ložnici a naši postel nevyjímaje), tak kdykoliv příjde k nám, křičí "psa pryč, kočku pryč."
Takže jsme je dávali "pryč" (vystrčili jsme je, chudáky nebohé, za dveře. Taky s námi potom půl dne nekomunikovali)
Neteř se tedy kočky bála (spíš k vůli mamince než ze strachu, jak jsme později zjistili). Jednou jsme ji omylem nechali v jedné místnosti s kočkou a najednou jsme zjistili, že Klárka se nechává olizovat od kočky na ručičkách a ohromně se tomu směje. Pak začala drbat opatrně kočku pod bradičkou a ta byla u vytržení.
To jí byly tři roky. Jednou viděla, jak kočka "jde čurat" na kočičí záchod. Strašně se jí to líbilo a chtěla si to zkusit taky. Nebyli jsme proti - kočkolit vyměníme, takže není problém. Dřepla si do plastové bedýnky a vyčurala se. Byla ohromně nadšená, že to udělalo takový hezký lívanec. Od té doby se ještě sem tam zeptá, jestli se může "vyčurat jako kočička". Nedovolujeme jí to s tím, že jednou stačilo a ona by taky nebyla ráda, kdyby jí kočka chodila na nočník.