Bravo, Amélie

Naprostý souhlas.

To, co je napsané v článku, je určitě pravda. Ale má to háčky. Na svém vlastním případě vím, že všechno není tak jednoduché, jak se zdá.
Docela dlouhou dobu jsem strávila s člověkem, který byl (jak rád sám o sobě tvrdil) duchovně založený. Za duchovní nauku považoval jakousi směsici křesťanství, buddhismu a částečně hinduismu. Taktéž jeho rodina (maminka, teta a sourozenci) byli podobně "ujetí" (starší členové spíš křesťansky/katolicky), někteří v lepším, jiní v horším slova smyslu. Slovo odpuštění se u nich skloňovalo často, ve všech možných pádech. Tam jsem se tehdy poprvé setkala s názory podobnými tomu, který byl prezentován v tomto článku. Nebudu zacházet do detailů, ale tento člověk společně s některými členy své rodiny mi v životě hodně ublížil, resp. po určitou dobu ubližoval(i). Kdykoli se něco nemilého seběhlo, pravidelně následovala různá poučení na téma "odpuštění" (variace na tento článek). Tato poučení měla jeden společný rys. Nehovořilo se v nich o tom, co by měl ten provinilec udělat proto, aby mu bylo odpuštěno, ale naopak jsem to opakovaně měla být já, kdo měl odpouštět. Což o to, souhlasím s tím, že než se někým/něčím užírat, lepší je to hodit za hlavu. Jenže mně se postupem času zdálo čím dál víc, že jsem to pořád já, kdo odpouští, kdo se snaží zapomenout, dávat nové šance a začínat pořád znovu... ale na druhé straně nic, žádná snaha, neustálá "promiň", "mrzí mě to", apod. (v lepším případě), v horším spíš něco jako: "když (mně, jemu, jí, nám) odpustíš, tak se ti hrozně uleví, apod.", ale přitom v mnoha případech prakticky nulový posun vpřed.

Pár let nato, už sama, jsem dospěla k závěru, že křesťanství, které odpuštění má tak rádo, je vlastně náboženstvím slabých. Kdo nemá na to, aby ránu vrátil, musí odpustit. Nejsem příznivec pomsty, ale zjistila jsem, že kdo je hodný, je často v očích ostatních slabý. Nemá smysl se něčím nebo někým užírat, souhlasím, že je ideální, když se člověku podaří staré křivdy hodit za hlavu, ale někdy je fakt potřeba ukázat, že se na mě nedá dříví štípat. I za cenu, že se člověk sníží k pomstě nebo aspoň k výchovné lekci.