Re: Pro Ed:

Milý Petře V,

ráda čtu tvoje příspěvky hlavně pro jejich erudovanost a taky proto, že jsou psané bez zbytečných emocí.
Chtěla bych ti jen objasnit co znamená "šoupnou" někomu něco, třeba epidurál. Už jsem to přibližně popisovala někde jinde, asi v diskusi o epidurálu. (Já jsem o epi musela škemrat a i tak mi ho nedali, protože anesteziologům se, podle slov paní doktorky, ne vždy chce scházet dolů do porodnice. Politovala jsem paní doktorku, jak to má těžké i sebe a trápila se dál.)
Mně dali automaticky, tím nemyslím násilím, dolsin. Přišla sestřička se stříkačkou, řekla co to je, že se mi uleví a bude to lepší. Nevěděla jsem co mě čeká, tak jsem si ho nechala píchnout. Dostavil se takovej útlm, že jsem usínala ve stoje. Když přišla kontrakce držela jsem se já všeho co bylo po ruce a když odezněla, chytali oni mě, okamžitě jsem usínala. Asi za pět hodin mi chtěli píchnout opět něco na úlevu. Já jsem se snažila bránit, že to bude ještě horší, že mě víc vyčerpává zdolávání spánku, než bolestí. Mezi tím dohadováním se, jsem prodýchala ještě pár kontrakcí a jelikož v tomto stavu opravdu není možné důrazně argumentovat, tak mi tu injekci píchli, nebo ano, nechala jsem si jí píchnout. Ale můžu říct, že mi ji vlastně "šoupli". Ne ode dveří, ale neustálím tlakem a přesvědčováním. Abych měla klid, tak jsem radši vyhověla já jim, než aby oni vyhověli mě.
Chápu jejich snahu, aby rodičce ulevili, ale obávám se, že se spoléhají na to, že už se nemůže sebrat a odejít, a že je de facto v jejich moci. Zní to brutálně, nechci dělat z lékařů sadisty a maniaky, ale porod je situace, kde mají oni bohužel na vrch. A já jsem se cítila poměrně bezmocně, bezradně, což přímo nenávidím, manžel mi nevěděl pomoci je přesvědčit, ať do toho nezasahují, a pro něj to bylo taky hrozný. Holt jsme oba berani.