citlivka

Ahoj Kasey,já Ti nevím...
jako prvorozená samozřejmě neměla kolem sebe stále plno dětí,ale s kamarády a jejich dětmi jsme se vídali, také s bratrancem a sestřenicí, a chodili plavat. Minimálně jednou týdně byla určitě ve styku s dětmi, které mohla pozorovat a s postupem času s nima komunikovat....jestli to je málo. Je pravda,že v jejím roce jsme se přetěhovali za Prahu a tam bylo dětí po čertech málo. Alespoń na tom pískovišti, kam jsme chodili, jsem za celý rok potkali tak max. 5x také s někým jiným. Celkem jsme z toho byla nešťastná protože jsem si nemylsela že se tam za celou dobu s nikým neseznámím. Ale dost často jsem přespávala u mamky a tam se to dětma jen hemží. Kolikrát se dcerka třeba chytla za ruku dětí co šly z procházky zpátky do MŠ (ale v byli minimálně o dva roky starší, se staršími ona nějak lépe vychází). Ve dvou letech jsme využili možnosti vrátit se zase do Prahy. Tady je na pískovišti většinou ještě někdo vždycky, ale dcerka reaguje jak jsem již psala. Pokud píšu zase s větším časovým odstupem, můžu myslím komstatovat,že snese určité množství dětí. Spíše menší. Pak se stahuje. S dětma ze svého blízkého okolí (rodina,známí)problém nemá. Těší se na ně, běží jim vstříc. Ale i tam dá přednost starším. Větší problém máme jen s Aničkou jak jsem popisovala. Teď jsme se vídali právě hlavně s rodinou na hřišti jsme byli jen párkrát,ale doufám že nemoce a i další štrapáce jsou pryč a zase se více zapojíme do kolektivu.
Také si myslím,že je to zkrátka naše Barča. Jde mi o to, jak tyto její sklony neprohlubovat. Jak ji přoměřeně otužovat. Jak roste asi si začíná více uvědomovat svou zranitelnost, že by mohla spadnout a tak... Třeba poslední měsíc protestuje když chci před spaním zhasnout a většinou usínáme u čtení s rozsvícenou lampičkou. Od malinka byla zvyklá usínat po tmě. Nikdy to problém nebyl.
Tuhle se jí dostalo označení "ta vaše bázlivka", tak je vidět že to vnímá i okolí. Určitá bázlivost ale asi normální je. Zatím se snažím vycházet dcerce vstříc a dodávat jí jistotu minimálně svou přítomností i náručí, ale situace kdy takhle chovám půlročního synka i ji nejsou úplně nejednodušší. Jedna z věcí které se na tom můžou podílet je asi i právě příchod sourozence. Nevím.
děkuji ze reakci ahoj lucka