Pravděpodobnost půl na půl

Jasně že se říká, že je to fuk, je-li to holka nebo kluk, ale přece jenom jsem děsně ráda, že se mi tenkrát narodil chlapeček. Proč? Inu, od útlého dětství jsem měla povahu klučičí a s ní i klukovské zájmy: autíčka, vláčky, vrtat, šroubovat - a to mi zůstalo dodnes. Přesto vycházím z předpokladu, že u chlapce bude toto zaměření přece jen pravděpodobnější, než u holčičky. A moje představa, že společně se synkem budu vyrábět doplňky do bytu, spravovat kapající kohoutky ap. je pro mě příjemná. Můj otec je mimořádně šikovný, ale nikdy neměl trpělivost a asi ani chuť mě do mnoha tajů zasvětit. Dodneška mě to mrzí a najisto vím, že já se takto ke svému synkovi chovat nebudu. Staví z Lega takové výtvory, že nad jeho šikovností žasnem. A taky chci, aby i jako kluk uměl přišít si knoflík, chtěl se naučit šít na stroji (proč ne), umí si už teď sám uvařit kašičku. A hlavně se těším víte na co? Až v patnácti půjde do tanečních a já si s ním zatančím (manžel nemůže, má postižené nohy).
Je prostě pravděpodobnost 50 na 50, že se narodí vysněný chlapeček nebo vytoužená holčička. Těší mě, že u nás se to povedlo.
Zdravím všechny maminky a tatínky.
Riana