cestování
já děkuju za článek prostě ze života!Někdy to tak prostě je,že se plány mění ze dne na den ,z hodiny na hodinu...autorka si nakonec vždycky poradila,do cíle dorazila i s dítětem....a zas má o zkušenost navíc...
Rozhodně chápu,jak je cestování s dětmi náročné,sama sem jezdila napřed s jedním teď se už dvěma dětmi(6,1,5) spíš teda autobusem,ale za to také s přestupy,vlakem málokdy. 40 km autem-které se dají ujet za něco přes půlhodiny mi vychází autobusy a pěškobusy tak na dvě a půlhoďky....někdy je to úúúúplně v pohodě,a stihnu se i zamyslet ..a jindy se orosená téměř modlím,aby jsme mohli vystoupit...Starší dítko si vystačí s časopisem a deníčkem kde si počítá zastávky,maluje dopravní značky..ale mladší uplácím kdečím,jen aby se nerozječel na celý autobus,a někdy to je prostě tak, že jak já ho rychle uplácí,tak to háže kolem dokola....ALe zatím jsme všichni ve zdraví do cíle dojeli(kromě jedné cesty autem,kdy jsme zůstali viset díky ledovce pod kopcem a manža to chtě nechtě musel otočit zpět tak jako jiní řidiči).
Mám zkušenost v meziměstských autobusech jsou řidiči většinou na kde co zvyklí,kočárků klidně vezmou víc-když se mamky srovnaj -tudíž jim děkuji že nás zatím pokaždé dovezli,tam kam jsme chtěli.Než zaplatím, dědulové (co snad jezdí někam za město do zahrádek mi i kočár stačí bez říkání naložit do autobusu)...
Ovšem naše okružní blanenská městská s dlouhými časovými intervaly plná starších a podotýkám některých véélmi netolerantních lidí je kapitola sama o sobě a názor na ni patří už někam jinam...
Ještě bych chtěla napsat,žečlověk může být nachytaný jak chce,ale nikdy nemůže vědět,kdy se dítku něco zachce(třeba čůrat),kdy bude další přestupový spoj někde v dědině už obsazený třeba již dvěma kočárky(sama ještě požívám golfky), kde bude autobus čekat navíc desítky minut u nehody) a tak dál....ono opravdu všechno do puntíkua do minuty naplánovat nejde...
Odpovědět