Taky jsem brzy četla...

Myslím si, že to, že dítě brzy čte, samo o sobě nevadí, pokud mu to nebrání v rozvíjení jiných činností. Dcera taky ve dvou letech rozlišovala písmena, dokonce si je v MS Word přepisovala na počítači, ale pak její zájem opadl. Skutečně číst začíná až teď, v první třídě, ale víc než o sezení u knih má zájem o pohybové aktivity.
Já jsem plynule četla od čtyř let a místo abych běhala po hřišti, chodila jsem s babičkou za ruku a četla nápisy na obchodech. Doma jsem četla všechno, co mi přišlo pod ruku a rodiče byli spokojení, byla jsem tichá, hodná a na čas nenáročná holčička, pořád zalezlá někde u knížek. Jenže ve škole jsem byla za exota, neznala jsem žádné kolektivní hry (dodnes nenávidím míčové hry), v pohyblivosti jsem stejně starým dětem nestačila a těžko jsem hledala kamarády. Byla jsem samotářská a nesamostatná. Rodiče, místo toho, aby mě přihlásili do kroužků a vzbudili u mě zájem o pohyb a společnost dětí, usoudili, že jsem dřevo a máma se styděla jít se mnou i do tanečních. A tam se najednou ukázalo, že tanec mě baví, chodila jsem potom i do tanečního klubu a dokonce jsem na gymplu excelovala i v gymnastice! Ostatní sportovní aktivity jsem objevovala až s mým mužem. Do té doby jsem měla jedinou kamarádku, která byla taky absolutně nesportovní typ, chodily jsme jenom na procházky.
Vcelku můžu říct, že předčasné čtení mi zkomplikovalo život tím, že jsem se dlouhou dobu rozvíjela jednostranně a pro rodiče to bylo pohodlné. Díky tomu jsem měla a mám nízké sebevědomí a v životě jsem rozhodně žádnou díru do světa neudělala.
Proto u dcery dbám na to, aby se rozvíjela po všech stránkách, čtení jsem jí nezakazovala, ale ani nepodporovala a sama si vybrala, co ji bude bavit. Chodí tancovat, plavat, na gymnastiku, aktivně žijeme i o víkendech. Nasedí se ještě dost a dost. P.