Re: škola a rodina

Ahoj holky,
ráda bych se taky připojila se svou zkušeností. Mám 2 holky, starší už puberťačka (13) a mladší bude mít 2.5 roku.Vysoká byl už dlouho můj sen.Jsem podruhé vdaná a můžu říct, že jsem si tu školu mohla dovolit až teď, když mě můj muž podporuje (ten první uměl jen sedět v hospodě).Začala jsem vloni v září, studu ji dálkově management na MU v Brně. Jezdím do školy 1x za 14 dní na pátek a sobotu, pro malou jsem si na pátek sehnala hlídání, protože jsem ještě na MD. Ze začátku to byla hrůza, měla jsem pocity naprosté beznaděje, že to prostě nejde zvládnout. Bylo to opravdu náročné. Postupně jsem se začala chytat, první semestr už mám za sebou. Kdo se do toho chce pustit, musí mít opravdu pevné nervy a CHTÍT to zvládnout. Někdy se mnou lomcuje vztek, když mám pocit, že někteří vyučující na škole nás berou spíš jako přítěž (mají s námi práci navíc) a spousta z nich jako by snad ani nechápala, že jsme lidi s rodinama, zaměstnáním, že si na přednášky musíme vybírat dovolenou... (teda já zatím ne).Takto to bohužel cítí spousta z nás. I chlapi, kteří ještě nemají děti a rodiny, "jen" chodí do zaměstnání, přiznali, že nečekali, jak to bude těžké (zrovna před týdnem jsme se o tom bavili, když jsme čekali na zkoušku).
Ale jedno je jasné: JDE TO! Jen ještě nevím, jak to vezmou v práci, kam mám už v polovině roku nastoupit... no uvidíme. Rozhodně budu dělat vše pro to, abych tu školu udělala.