nemocnice ÚL

Ono se toho o porodnicích hlásá. Já jsem rodila v dubnu 2006 v ÚL. Prošli jsme s manželem přeporodním kurzem. První šok mi způsobily porodní boxy. Jinak to nazvat nemůžu, malinký prostůrek, kolem dokola dlažidčky, mikroprostor pro pohyb rodičky. Na chodbu nesmíte vylézt ani vy, nedej bože pak manžel. Jedině, že byste si zavolali sestru a ta by se s vámi uvolila projít kolem ostatních porodních boxů. Vana sice je, ale jen na první dobu porodní a také moc nefrči - musela by se přeci mýt. Nejvíc mě ale štvalo, že mezi boxy jsou jen vertikální žaluzie, takže slyšíte naprosto vše, co se děje kolem. Sice se rodičky snaží dávat co nejdále od sebe - např. box 1 a 4, ale stejně je to krajně ponižující. PA tě bude stejně do poslední chvilky přesvědčovat, abys manžela ještě nevolala. O průběhu porodu jsem měla také jiné představy. Celou dobu na mě čučeli 4 lidi, ač jsem měla porodní plán a nepřála jsem si žádné praktikanty apod. a nikdo mě vůbec neinformoval, co se vlastně děje. Zda je už venku hlavička, ramínka.... To je asi opravdu jen ve filmech. Prostě na mě koukali a nechali mě, ať si s tím poradím sama. Na adresu PA musím ale říci, že jsem na začátku 2. DP zpanikařila a místo tlačení jsem dýchala stále povrchově. Tak mě upozornila a pak už to šlo jak po másle. Malej se narodil na druhé zatlačení. Horší než celý porod mi přišlo závěrečné šití. Když jsem se ohradila, že mi lékař málo umrtvil hráz, tak mi řekl, že to abych z toho taky něco měla. Asi si myslel, že je vtipnej.Co se týče dojíždění, tak bych na to moc nesázela. Já jsem byla prvorodička v 29 letech a kluk se narodil za 45 min. Manžel to nestihnul a to bydlíme 10 min. od nemocnice. Poporodní péče také dost zvláštní.Syn měl po porodu problémy s dýcháním, protože jsem měla úplně zelenou kašovitou plodovku. Dětskou sestru jsem musela volat 3x. Pak přišla se slovy, že nemá jen mě a že byla na pokojích. To se má dítě asi do té doby udusit? Berou to opravdu jako rutinu a vše je pro ně banalita.
Závěrem chci ale napsat, že jsem měla o porodu hrůzostrašné představy. Nakonec na něj vzpomínám ráda, ač byly moje představy úplně jiné a takový bezproblémový porod bych přála všem maminkám. Nenech se vystrašit a poctivě cvič dýchání pro první dobu porodní. Je to opravdu hodně o psychice a o přístupu. Zrovna tak strašidelé story o následné péči o novorozeně a batole jsou také mnohdy nadsazené. Nějaká ta probrečená noc sice určitě bude, ale neboj se toho. Tvůj kulíšek ti to mnohonásobně vynahradí.