Je to přesně naopak...

Společné spaní v posteli s rodiči je naopak daleko bezpečnější - samozřejmě rodiče nesmí být opilí nebo zdrogovaní a postel nesmí být plná polštářků a podobných věcí.
Spím s dítětem ve stejné posteli od prvního dne po narození, dneska v roce je sice schopen usnout i v postýlce, ale po svých zkušenostech jsem jistější, když je se mnou.
1. Dítě se v noci často převrací, může se zamotat do peřinky, otočit na bříško, zabořit nos do polštáře (peřiny) a když je maličké, nezvládne se třeba samo obrátit. Spí-li vedle vás, jakékoli změna v jeho dechové frekvenci vás probudí, o pohybu nemluvě.
2. Dítě se v blízkosti matky cítí líp, je klidné, nepláče. Syn NIKDY neplakal, ani v noci, ani přes den, pokud si dobře pamatuju, brečel všeho všudy 3x. Od narození spí celou noc se 2 - 3 přestávkami na kojení (teď už nekojím, nebudí se, jen se v noci začne vrtět a "mumlat", po podání flašky okamžitě znova pevně usíná), budí se nejdříve v 8:30, spíš později.
Nevěřte tomu, že se později na postýlku nenaučí, malej v ní opravdu bez problémů spí, třeba u babičky, na návštěvách, někdy i doma. Opravdu si neumím představit, že by byl sám někde v pokoji ještě jako malé miminko, vždyť ty děti trpí a proto pláčou. Miminko ještě nechápe, že není jedno a totéž s maminkou, děti si svou individualitu plně uvědomují až kolem jednoho roku.