moc děkuji za článek

tento článek jsem si přečetla se zaujetím. Podobný problém totiž řeším u nás doma. Dcerka (8) je od mala mnohem samostatnější než synek (2,5). Velmi často si uvědomuju, že dceři nevěnuju až tolik pozornosti co by si zasloužila. Syn je vlastně neustále jen se mnou, manžel je vždy týden až 14 dní pracovně pryč a přijíždí pouze na víkendy, a tak si na mě dělá tak trochu vlastnické právo a nemůžu se od něj hnout. Tak alepsoň když jdeme na procházku se psem a synek si vezme odrážedlo, tak se s dcerkou chytneme za ruce a povídáme si o všem co jí trápí a těší. Řekla jsem jí že může za mnou kdykoliv s čímkoliv přijít a ona opravdu jakoby pookřála a chodí za mnou když si s něčím neví rady a i jen tak pro pohlazení. Teší to i mě a doufám že i ji.
Samostatná je opravdu přesně jak se píše v článku, chodí do třetí třídy a za celou dobu jsem s ní nemusela řešit přípravu do školy, nosí samé jedničky a i zájmové kroužky ve škole si zařídila sama, tak jen věřím, že jsme spolu včas našly tu správnou cestu k sobě.
Díky