Re: Hezké, jenže...

S tím zásadně nesouhlasím. Dětem patří velká pozornost, čas jen pro ně, kdy se jim rodiče plně věnují a nejsou ničím rušeni, ale nejsme jen rodiče, jsme i partneři, kteří chtějí a pro dobré fungování vzthu jsou i povinni vyhradit si část dne pro sebe navzájem bez toho, aby jejich pozornost byla soustředěna na děti. Neumím si představit, že by mé dítě běhalo po bytě, dokud se samo nerozhodne, že půjde spát. Můj syn ví, že o máme moc rádi, že je čas na hru a čas na spánek. Uspávací rituál jsme zavedli již ve třech měsících, vklidu jsme trvali na svém, když přišli v uřčitých fázích broblémy, zvládli jsme je. To, že je jasné, kdy se půjde spát a co se před tím bude dělat pomáhá viditelně synovi např. v době nemoci (při společném pobytu v nemocnici syn trval bezpodminečně na dodržení všech našich rituálů) a na rozdíl od dětí, které je neměli, se aspoň vyspal.Navíc pokud je mi známo, spánek po půlnoci již nemá takovou hodnotu.
Kateřina