Re: S ekzémem žiju už 33 let...

Protože můj bratr má ekzém od narození, vím jak s posměšky spolužáků a dotazy lidí vůbec těžko bojoval, v sedmdesátých letech byl za exota - když ve školce nemohl spát v peří a mamka nechtěla, aby mu dávali k jídlu citrusy, vím také jak ho ekzém poznamenal na duši ( mmch má ho hrozný pořád, ale je to jeho přístupem, dělat, že nemám ekzém, znamená, že budu jako ostatní.......tzn. nemazat apod. - TO JE PODVĚDOMÍ). Takže když se mi narodila dcerenka v roce 2000, půl roku jsme bojovali s ekzémem bez kortikoidů, těch jsem se bála jako čert kříže, až asi na 10 měsících, já na pokraji nervového zhroucení ( malá byla malá, špatně jedla, málo přibírala, neustále rozškrabaná do krve, probrečené noci,.......) jsme se vydali na kožní odd. ( od kterého nás naše pediatrička zrazovala). Přinesli jsme si domů míchanou mast s 0,1% kortik. Po týdnu mazání 2*denně byla malá bez ekzému, samozřejmě, že promazáváme, mažeme pořád, ale NIKDY jsem to nenechala takhle rozjet, to raději mázneme kortikoidní mastí ( kelímek 50g nám vydrží tak na půl roku, pak jdeme pro novou, zbytek staré vyhodíme). Srovnala jsem si v hlavě, že nechci aby moje holčička trpěla tím, že je nevyléčitelně nemocná, chci raději mít sebevědomé a veselé a spokojené dítě mazané občas kortikoidy ( samozřejmě spotřebujeme kila emolencií, hypo dietu drží stále - nenaučila se jíst čokoládu, citrusy apod., jezdíme každé léto k Baltu aspoň na 14 dní, kde jí to dělá dobře ( sluníčko není ok).