Víme, v čem je problém?

Děvčata, začala jsem pročítat reakce na článek (pravda, nedočetla jsem je všechny) a schválně jsem si šla přečíst článek ještě jednou. Já bych neřekla, že autorka a priori nechce dítě dávat ke tchýni a kočky má jako zástupný problém. Já si myslím, že jí nevadí kočky jako takové, ale jednak jejich zanedbanost a i jejich množství. Množství proto, že ho tchýně časově nestíhá - je rozdíl pečlivě vyčesávat 1 nebo 7 číč. Asi kdyby měla její tchýně 7 koček, ale byly včechny čistotné, odčervené, očkované, pravidelně časané, tak by to autorce tolik nevadilo.
Asi se dovedu do jejích pocitů vcítit. Jsem veliký milovník psů, součástí mojí rodiny byli VŽDY (od cca mých 10 let) psi. Měla jsem psa i v době obou svých těhotenství a doby vyrůstání dětí. Naše holky se učily chodit, držíc se vlčáka za kožich :-). Ale přes tuto moji lásku ke psům jsem velice těžko snášela prostředí u mojí tchýně. V době narození mojí první dcery měla 4 psy - pekingské palácové psíky. Pokud toto plemeno neznáte - jde o značně přešlechtěné, dlouhosrsté malé psíky, kteří díky své anatomii vyžadují dost péče od lidí. Mají např. kožní vrásku nad nosem, jejíž hygienu si neumí udržet. Poukud se PRAVIDELNĚ tato vráska nečistí (stačí obden kousek vaty s borovou vodou), drží se ve vrásce odpadlé epitelové buňky, prach, nečistoty z jídla a pod., které dohromady vytvářejí živnou půdu pro kdejaké brebery. Psíci mojí tchýně měli v těchto místech mokvavé a silně zapáchající rány. Jelikož si nedala s nimi tu práci, aby je navykla odmala na pravidelné česání, při této hygieně vyli a kroutili se - což bylo důvodem psy nečesat. Měli zknocené chlupy za ušima a "praporky" na packách, pod kterými opět kůže nevětrala, takže často tam měli vyrážky. O špíně pacek z ulice a tlamiček od jídla ani nemluvě. Odčervení a naočkovaní naštěstí byli, jelikož je manžel veterinář. Když jsme byli "na dosah" (na návštěvě v Praze u rodičů), o psy jsme se postarali, ale bydlíme 180 km daleko. Jakmile jsme byli doma a přijeli třeba po 2 - 3 týdnech, byli psi opět zanedbaní... Diví se mi někdo, že jsem si sebou vozila k "babi" vlastní ručník (ona do svých klidně otřela psa)? Že jsem na postel či obývákový gauč nepoložila miminko k přebalení - vozila jsem si vl. prostěradlo, neboť ona psy - i když takto zanedbané - brala do postele? Že jsem nechtěla, aby se děti, když se začaly batolit, psů dotýkaly? Pochopitelně se to tchýně dotýkalo, pejskové byli její miláčci a já "povýšená husa".....
Pokud je tedy problém autorky v zanedbanosti a zdravotním riziku koček, asi bych radila zkusit toto babičce vysvětlit. Ono by v tomto případě bohužel asi moc nepomohlo ani zde navrhované zvaní tchýně k "mladým" či na vycházky na "neutrální půdu", protože nejsou-li kočky odčervené / očkované, může být značným epidemiologickým rizikem pro těhotnou ženu či malé děti i samotná chovatelka.
Ale u nás se to třeba babičce vysvětlit nepovedlo....
Držím autorce pěsti, aby se jí situace povedla nějak rozumně vyřešit. Bylo by škoda, aby děti kvůli kočkám "neměly babičku". Ale pokud se to takto vyřešit nepovede, asi bych zdraví dětí neriskovala.....
Simča