Re: :-D

Jo, asi jo. Já měla taky o dva roky starší ségru, a celý dětství byla taková "moje druhá máma". Pamatuju si, jak jsem jí koukala přes rameno, když psala domácí úkoly, a ona mi ráda vysvětlila, co dělá a proč. A já pak byla ve škole premiantka :-)
Ovšem jako máma mám taky ty výčitky svědomí, že se teď nedokážu oběma dětem věnovat tak, jak bych si představovala. Ale snad tím nebudou nijak strádat. Už teď jsou pro sebe navzájem takovým objektem štěstí. Někdy mám pocit (a dost možná oprávněný), že ani mně jako mámě nevěnují tolik úsměvů jako sobě navzájem...