vcítění se
Po přečtení většiny reakcí na zajímavý článek. Musím podotknout, že se každý má podle mě kousek pravdy. Mě napadla ještě jedna myšlenka a to, jestli nám spíš nechybí porozumění dítěti. Já sama u svých dětí často nechápu proč se nějak chovají, proč určité věci říkají, čeho se bojí, proč jsou smutné a proč se znenadání smějí, ale snažím se je co nejvíc chápat. Autor neuvádí, jestli se své dcerky zeptal na to proč říká, že se Kočka vrátila. (možná to ještě neumí vysvětlit, ale až povyroste tak to vysvětlí.) Moje zkušenost je taková, že když s snažím pochopit, tak pochopím. Většinou to má naprostou logiku. Hlavní je snažit se do dětí vcítit, co nejvíce se znát jejich vnitřní svět (dokud nás do něho pouští).
Odpovědět