Re: Díky:)

Je to pravda, co píšete. Měla jsem děti dvě, během patnácti měsíců, nyní jsem už babička. Tehdy to bylo šílené, neměla jsem automatickou pračku, o myčce nádobí jsem si mohla nechat zdát, topili jsme v kotli ústředního topení a když muž nebyl doma, ještě jsem tahala koks a čistila vyhaslá kamna. První dítě řvalo permanentně do šesti měsíců. Prostě do doby, než jsem ho odstavila a nasadila umělou výživu. U druhého jsem to nervově nevydržela, odstavila v 6 týdnech a pak se najedlo, krklo - a spalo tři hodiny do dalšího krmení, takže pak jsem se dvěma dětmi měla pohodu, oproti prvnímu mateřství. HOlčička trpěla šíleně na větry, měla bolesti, kroutila se, to prostě nešlo, nechat ji ležet a "vyřvat", jak nabádali leckteří. Takže jsem ji prostě půl roku chovala celé dny, ani jsem nic nestíhala. Zkoušela jsem fenyklový čaj, trubičku na větry, teplé obklady na bříško, cvičení s nožičkami - vše na houby. Škoda, že tehdy neprodávali takové šátky na nošení dětí jako dnes,mohla jsem mít volné ruce a trochu ušetřenou páteř, neb jsem ji pořád chovala na levém boku a mám dnes silnou skoliozu. leckdy jsem si zoufala a říkala si, že jsem neschopná matka, že to dítě snad umře. A nyní, když sama porodila, její dcera byla úplně to samé. S tím rozdílem, že mají papírové pleny, automatickou pračku, myčku nádobí - a přes to přese všechno byla dcera stejně zničená, neb se vůbec nevyspala. A když se po roce a půl narodil chlapeček a bylo to to samé, to už se nervově hroutila, zhubla na 50 kg při výšce 172 cm. Oceńuji ovšem to, že přes tyhle potíže obě děti kojila, dceru do 10 měsíců a chlapečkovi je půl roku a stále ho kojí a přikrmuje. Už se trochu zlepšuje, ale celý půlrok to byla hrůza. Trpěl totiž ani ne tak na větry, jako na obtížné krkání po jídle! Protože když si málo krknul, usnul - a za deset minut byl vzhůru a úpěnlivě brečel! Naštěstí její manžel když přijde z práce, dětem se věnuje. Můj manžel to nedělal, byla jsem na ně sama. Jsou oba utahaní, hubení a jediné co závidí ostatním je to, když jejich děti spí jako andílkové a minimálně brečí... Ale i to přejde, holčička je nyní ve dvou letech úžasná, krásně mluví, je šikovná a roztomilá. A chce se starat o malého brášku, nosí mu dudlíka a houpá kočáre, i když sama se ještě ráda v kočárku sveze.