Pomoc na silnicích
Fakt jste měli štěstí, z vlastní zkušenosti vím, že pomoc od cizích se téměř nikdy nedočkáte. Stalo se mi něco podobného, na dálnici jsem píchla. Lilo jako z konve, já jela jen tak v kostýmku - co se oblíkat, když se jede autem, že? Když jsem si zavolala anděly, bylo mi řečeno, že je nějaká veliká bouračka asi 20 kilásků ode mě a tak se nemůžou dostavit. No nic. Jala jsem se měnit rezervu. Vyhozený blinkry, trojúhelník 500 metrů. Stejně žádný tirák nepřejel do vedlejšího pruhu. Kdykoliv kolem mě takovýto kolos projel, tlaková vlna mě připlácla na můj vůz. A o vodě nemluvě. Když jsem zkončila, byla jsem jak vodník, jenže špinavá a mokrá až za ušima. Celá naštvaná, zmrzlá a drkotající zubama jsem vlezla do auta a nadávala na celý svět. Na D1 jelo kolem tolik aut, ani spočítat se nedaly. Ale nezastavil ani živáček. Asi tak za týden jsem jela na chajdu za dětmi, kde byly s babičkou a dědou. Už jsem byla blizoučko, směr Karlštejn. A v příkopu 2 cyklisti. Bylo mi divný, že sedí. Zastavila jsem a kluk ke mě přiběhl, že je s přítelkyní ze silnice vytlačilo auto. Děvče mělo otevřenou zlomeninu, kluk jí škrtidlem zastavoval krvácení. Ani chudák nemohl mávat na auta. Když jsem je i s kolama naložila do auta (dodnes nechápu, jak se to tam všechno vlezlo) a vezla do Motola, vyprávěli mi, jak se všechno seběhlo, a že kolem jelo asi patnáct aut, a nikoho ani nenapadlo zastavit. Vyložila jsem je v Motole, zeptala se jestli mám počkat a po záporné odpovědi odjela. Můžu říct, že ač jsem pak musela od krve vyčistit téměř celé auto, tak ten pocit, že jsem někomu pomohla, byl fain. Možná proto si ten automechanik nechtěl nechat zaplatit. Ten pocit je totiž k nezaplacení :o)
Odpovědět