doplňky ke článku

Díky všem za Vaše reakce. Ani jsme netušili, kam se ten článek dostane. Psali jsme ho asi před půl rokem. Situace je teď už trochu jiná. Na té rodičovské jsem byl 6 měsíců, teď už chodím normálně do práce. Bylo to nouzové řešení- stěhovali jsme se a v novém bydlišti jsem neměl práci. Můžeme říci, že jako prasata v žitě jsme se opravdu neměli. Úspory pomalu mizely a nebýt pomoci blízkých, vyžít jen z dávek by se nedalo. (ani bychom to tak nechtěli. Chlap by asi měl chodit do práce, i jako vzor pro děti. Žít jen z dávek by pro ně určitě dobrým příkladem nebylo).
Pár slov k té paní, která nás hodnotí rezervovaně: máte pravdu. Určitě jsou i příklady, kde se to s PP moc nepovedlo. A taky souhlasíme s tím, že příliš mnoho dětí v rodině může být na úkor kvality péče o ně. Může, ale taky nemusí. Na druhou stranu, sebelepší ústav, i přes pozitivní změny v mnohých z nich, dítěti rodinu nenahradí, do života ho nedokáže připravit tak, jak tomu může být v rodině. Jen v rodině může to dítě zažít rodinné soužití v praxi- jak se k sobě chovají rodiče, jak spolu řeší konflikty, jak vychovávají děti, jak jim vštěpují hodnoty, jak hospodaří s penězi, jak nakupují, že ne všechno se dá koupit a ne vše za ty peníze vůbec stojí, nenaučí se zkrátka tomu úplně obyčejnému a pro nás všednímu. Jakou pak mají šanci, že jejich budoucí rodiny budou dobře fungovat ? Že budou schopny postarat se o své děti ?
Úspěšný život jim samozřejmě také nemůžeme zaručit, ale jejich šance aspoň o něco vzrostou, a proto to má smysl. Cítí-li to nějaký manželský pár také tak, nabídněte tuhle šanci i Vy. Třeba i jen jednomu dítěti. Ne pro své zviditelnění (to může být někdy i na obtíž), pro "pohodlné" žití z dávek (pohodlný život si teda představuji jinak !) a dokonce ani ne proto, aby nám jednou ty děti byly vděčné. Prostě jen proto, že i ty děti, které neměly to štěstí narodit se do fungující rodiny, mámu a tátu potřebují.