Děti jedináčků
Já jsem jedináček a cca až do puberty mi to nijak nevadilo. Ovšem v pubertě jsem si moc přála sourozence - ovšem ze sobeckých důvodů - říkala jsem si, že se pozornost tak rozprostře na víc míst najednou a já budu mít víc volnosti. Do 18 jsem nesměla pomalu na krok - abych získala trochu volnosti, tak jsem občas šla "za školu", což není moc chvályhodné.
My s mužem teď máme 14 měsíční dcerku a chtěli bychom si pořídit ještě 1 děťátko.
Měli jsme také nějaké problémy s početím, i když se to nakonec zadařilo přírodně - ovšem po hormonální terapii. U druhého - i vzhledem k věku (je mi skoro 37)- nechceme moc otálet, takže plánujeme příští rok, zadaří-li se nám. Tentokrát to ovšem necháme jen na přírodě. Povede-li se, fajn, nepovede-li se, budeme mít jedináčka.
Odpovědět