Re: Prvovnouče

Moji tchýňáci taky mají prvovnouče - jejich dcera jim před rokem povila vnučku. Je to milá sladká holčička. Tchýňáci se na ni velice těšili a jde to na nich znát. Vždy, když k nim přijedeme, mám pocit, že se se mnou baví akorát její pes, protože všichni ostatní se točí kolem miminka. Je to pochopitelné, já bych se kolem něj taky točila, ale je mi nepříjemné, když si dítě hraje pod stolem, jeden dědeček se snaží upoutat její pozornost poklepáváním na sedačku a žvatlaním, druhý dědeček hlasitějším žvatláním, babička má ruku pod stolem, aby zachytila hlavičku, která by se chtěla praštit do stolu...a u toho všeho jsem já, nesměle sledující televizi, protože jednak pro mě pod stolem už není místo a jednak bych si připadala hloupě.
O dítě se s mm mužem snažíme už od května a nic se neděje. Každou návštěvu obrečím - jsem zoufalá, že si mě nikdo nevšímá a že až my jednou budeme mít druhé, nebude už zdaleka tak obletované jako prvorozená.
Možná vyznívám sobecky nebo žárlivě, ale svým příspěvkem jsem chtěla říct, že nic se nemá přehánět. Články o Samuelkovi jsou pěkné, ale úplně v nich vidím své tchýňáky (i když všechny vaše děti si možná už na mladší dítka zvykly ).