Re: Rada

Za sebe muzu rict tohle: samozrejme, ze denne clovek potka spoustu lidi, kdyz nejak s nama navazi kontakt ( ono totiz Marous je az moc socialni, jak nema rad male deti, o to vic miluje pozornost lidi dospelych, takze se na ne usmiva, ma tendence na ne sahat, atd...)a zacnou na nej mluvit (nacez on neodpovi, protoze nemluvi), ja vsem rikam, ze ma autismus. Reakce jsou ruzne: nevedi, o co jde, ale i tak se bavi dal, vedi o co jde, ale jen proto ze videli Rain mana :), takze mi neveri, ze syn ma tutez diagnozu (vzdyt preci vypada normalne, ze?), nebo vedi o problemu vic, coz je asi nejlepsi varianta. Me osobne nejvetsi radost udela, kdyz se se mnou ten clovek bavi normalne dal, treba se spolecne zasmejeme tem "uzasnym kouskum", ktere on obcas umi predvest....asi nejhorsi je, kdyz se lidi leknou, pak se tvari soucitne a nedej boze: zacnou se vyptavat, jestli jsme nekdy premysleli nad tim, dat ho do ustavu - ano, i tohle se mi bohuzel stalo. I kdyz mam dite jine, jsem porad mama jako kazda jina, se starostma uplne normalnima ( jen jich mam par navic). On totiz taky nas syn umi klasicky zlobit, mam kamaradku se zdravym chlapeckem a obe obcas na ty nase certy nadavame uplne stejne :) Tak to je muj nazor. Co se tyce te kamaradky, bohuzel, nekdy to lidi neumi prijmout, ze se neco deje, my jsme se taky smirovali s timhle dlouho, vime to uz rok, s tim, ze 1.tuseni jsem mela cca od jeho 18 mesicu. Ale co se diagnoza potvrdila, Marecek uz nema babicku, ani dedecka - nechteli a nechteji tomu verit, spise kladou vinu me a spatne vychove, ale to je bohuzel dost casta reakce v rodine. Takze tak.