počurávání

Nevím, jestli si tento příspěvek někdo přečte. Jen tak náhodou jsem narazila na tyto krásné články o adopci. Vůbec nevím, jak bych na dotaz psycholožky zareagovala (o adopci neuvažujeme), ale nechápu, proč se jí reakce na měsíc trvající počurávání nelíbila... Kubíkovi teď budou tři roky, od začátku roku je doma přes den bez plíny, přesto si ještě ani jednou neřekl, že chce na nočník. Pokaždé, když se počurá nebo pokaká, tak mu dost rázně řeknu, že je čuňátko... Prošla bych u psychologa v testech pro adopci? Jsem snad špatná matka svému vlastnímu dítěti?