A k depresím a milování

Milá Heleno, píšeš, že už máš své nálady plně pod kontrolou. Nevím, jestli jsi ukončila terapii, zda tím míníš pouze návštěvy psychiatra a farmakoterapii (tj. léky) nebo zda jsi absolvovala či absolvuješ i třeba psychoterapii. To vše souvisí. Každopádně bych se nestyděla a o svém problému pohovořila s psychiatrem. Třeba změní léky, různé druhy farmak působí na individuum různě a u deprese je opravdu snížená pohlavní žádostivost jedním ze symptomů, tedy příznaků. Neměj averzi k "lékům" na hlavu, pokud jsi pacientkou dobrého psychiatra, kterému důvěřuješ. Představ si, že bys měla třeba zánět průdušek. Asi bys nepřemýšlela nad tím, zda je správné brát antibiotika, když by ten zánět nešel jen "vyležet s čajem s medem". A mozek je holt stejně tak orgán jako třeba plíce, játra a ledviny. Jen kolem duševních poruch a onemocnění je větší aura záhadnosti, výlučnosti, bláznivosti (proč se vlastně používá tento termín, že jo?). Zkus se na souvislosti chuti na sex a deprese opravdu pozeptat doktora. Vím, že je to intimní a možná pro někoho ryze osobní téma, ale jinak se budeš dál užírat a zbytečně si kazit to, co by mělo život spíš zpříjemňovat. Hodně štěstí.